Padesát let práce s hlínou, nespočet ručně malovaných výrobků, mnoho předaných zkušeností a stále nové nápady. Letos slaví Alexandra Kaňovská své sedmdesáté narozeniny.
Když se mě někdo zeptá, co na Alexandře jako keramičce nejvíce obdivuji, nejsou to jen její malby a výtvarná zručnost. Jsou to především její znalosti. Neuvěřitelný přehled o technologiích keramické výroby, materiálech a glazurách. A také klid, s jakým ke své práci přistupuje.
Keramika totiž dokáže člověka překvapit i po mnoha letech zkušeností. Alexandru ale jen tak něco nerozhodí.
Alexandra Kaňovská se svojí dcerou Lucií, 2016
Padesát let s keramikou
Vztah k lidovým tradicím a výtvarnému umění se u Alexandry formoval už v dětství, které prožila v Luhačovicích. V uměleckých zájmech ji podporovali prarodiče a významnou roli sehrálo také působení v tanečním souboru Malé Zálesí pod vedením Věry Haluzové.
Její profesní cesta začala v roce 1976, kdy po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti nastoupila do nově vznikající keramické dílny v Dubňanech. Bylo jí tehdy pouhých devatenáct let.
Už od začátku se podílela na zavádění výrobních technologií, navrhování nových výrobků a postupně také na odborné výuce budoucích keramiků. Právě zde získávala zkušenosti, na kterých později stavěla při budování vlastní dílny.
V roce 1980 se společně s manželem Janem pustila do budování vlastní keramické dílny. Její příběh se začal psát v jedné místnosti starého domku v Dubňanech, zpočátku ještě bez vlastní pece.
První výpal se uskutečnil 16. listopadu 1981, přesně v den Alexandřiných pětadvacátých narozenin.
V roce 1982 získali manželé povolení k soukromé výrobě. Alexandra tehdy ukončila své působení v podnikové keramické dílně a začala se naplno věnovat vlastní tvorbě.
První výrobky putovaly na Slovácký rok do Kyjova a na Veličský jarmok do Velké nad Veličkou.
Začátky nebyly vždy jednoduché. Když se například v roce 1985 stavěl nový rodinný dům a původní dílna musela ustoupit stavbě, Alexandra nějakou dobu vytáčela keramiku přímo v kuchyni vedle lednice.
Od těchto skromných začátků ušla naše rodinná keramika dlouhou cestu.
Letos si tak připomínáme nejen Alexandřiny sedmdesáté narozeniny, ale také padesát let její profesní práce s keramikou a pětačtyřicet let od prvního výpalu v naší rodinné dílně.
Fotky z let asi 1978-79, 1990-1991, 1998 a 2002
Když má tradice vlastní rukopis
Na Alexandřině tvorbě mě baví spojení hluboké znalosti historie s neustálou chutí vymýšlet něco nového.
Velkou část svého profesního života věnovala tradiční moravské fajánsi a habánské keramice, jejíž kořeny sahají až do 16. století.
Dokáže vytvořit věrnou repliku historického habánského džbánu, ale stejně tak ráda hledá nové motivy pro hrníčky, misky a další keramiku, která nás provází každodenním životem.
Keramice rozumí nejen po výtvarné, ale také po technologické stránce. Má rozsáhlé znalosti tradičních výrobních postupů a bohaté praktické zkušenosti. Není proto náhodou, že se na ni s odbornými otázkami obracejí i další keramici.
Každý ručně malovaný výrobek nese její osobitý rukopis. A přestože se některé dekory opakují, dva naprosto stejné kousky bychom v naší dílně hledali jen těžko.
Právě v tom spočívá kouzlo ruční práce - každý výrobek je originál.
Alexandra Kaňovská - vytáčení habánského džbánu a malování kopie habánského talíře, 2012
Nejen keramička, ale také učitelka
Kdo někdy navštívil Alexandřin keramický kurz, možná mi dá za pravdu, že má vzácnou schopnost předávat své znalosti.
Je velmi trpělivá a dokáže srozumitelně vysvětlit i složité technické záležitosti. Při práci často vypráví o historii keramiky, tradičních dekorech a výrobních postupech. Je krásné pozorovat, s jakým zájmem a úctou jí lidé naslouchají.
Výuce se přitom věnuje prakticky od začátku své profesní dráhy.
Učila budoucí keramiky v dubňanské dílně a v letech 1977-1984 vyučovala keramiku také v Lidové škole umění v Holíči na Slovensku.
Škola tehdy ještě neměla vlastní pec, a tak výrobky svých žáků převážela autem do Dubňan, kde je vypalovala.
Někteří z jejích žáků se později sami stali významnými keramiky. Patří mezi ně například Peter Pollák, který se věnuje výrobě tradiční holíčské fajánse.
Své zkušenosti předávala také při kurzu výroby fajánse pořádaném Národním muzeem v Praze a během programů Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.
Dodnes se s ní můžete setkat na našich keramických kurzech a workshopech.
Dvě generace na výtvarném oboru
Jedna část Alexandřiny profesní dráhy je mi obzvlášť blízká.
V roce 1996 iniciovala vznik výtvarného oboru Základní umělecké školy v Dubňanech.
Začínalo se tehdy ve skromných prostorách, s vyřazenými stoly z kulturního domu a hrnčířským kruhem z naší rodinné dílny. Postupně se podařilo vybudovat zázemí, ve kterém mohly děti objevovat svět výtvarného umění a keramiky.
V roce 2012 jsem po ní převzala výuku výtvarného oboru já.
Letos tak máme ještě jedno společné výročí - třicet let výtvarného oboru v Dubňanech, kterým za tu dobu prošly stovky dětí.
Každá máme svůj vlastní přístup k tvorbě i výuce, ale spojuje nás radost z předávání výtvarných zkušeností dalším generacím.
Fotografie z výuky na ZUŠ Dubňany
Řemeslo, kterého si vážíme
Za svou práci v oblasti tradiční keramiky získala Alexandra dvě významná ocenění.
V roce 2013 titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje a v roce 2018 titul Nositel tradice lidového řemesla, udělovaný Ministerstvem kultury České republiky.
Jsou uznáním nejen jejího řemeslného mistrovství, ale také znalosti tradičních technologií a ochoty předávat je dalším generacím.
Malá značka s vlastním příběhem
Možná jste si někdy všimli značky na spodní straně naší keramiky.
Alexandra ji navrhla sama. Pět žaludů odkazuje na znak města Dubňany a dvě písmena K, která jsou součástí stylizovaného džbánku, znamenají Keramika Kaňovská.
Je to malý symbol místa, kde naše keramika vzniká, i rodiny, která za ní stojí.
A příběh pokračuje…
Keramika se během let stala součástí života celé naší rodiny. Vedle tradiční tvorby vznikají v naší dílně nové dekory, nové tvary i výrobky pro každodenní používání.
Já se vedle výuky na ZUŠ starám o náš e-shop Moravská keramika a bratr Lukáš v Jizbě Luhačovice propojuje naši keramiku se světem výběrové kávy Oh My Bean.
Také Jizba má svůj rodinný příběh. Domeček, ve kterém dnes sídlí kavárna a pražírna, patří naší rodině již od roku 1934. Tehdy jej koupil Alexandřin dědeček Hubert Panák po návratu z dlouholetého pobytu v Paříži.
Každý jsme se vydali trochu jinou cestou, ale keramika nás stále spojuje.
A Alexandra? Ta i po padesáti letech práce stále ráda přichází s novými nápady, vymýšlí dekory a předává své zkušenosti.
Právě díky tomu není tradice naší dílny jen vzpomínkou na minulost, ale něčím, co žije dál.
Den otevřených ateliérů Jižní Moravy, 2023
Alexandro, k Tvým sedmdesátým narozeninám Ti přejeme především zdraví, radost a stále dostatek inspirace.
Lucie Kaňovská
Životní a profesní milníky
1956 - Narození 16. listopadu ve Zlíně, dětství v Luhačovicích.
1972-1976 - Studium výtvarného zpracování keramiky a porcelánu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti.
1976 - Nástup do nově vznikající keramické dílny Okresního podniku služeb Hodonín v Dubňanech. Zavádění výrobních technologií, návrhy výrobků a odborná výuka učňů.
1977-1984 - Výuka keramiky v Lidové škole umění v Holíči na Slovensku.
1977-1990 - Působení v Klubu mladých výtvarníků v Kyjově pod vedením akademického malíře Miroslava Bravence.
1980 - Absolvování Školy uměleckých řemesel v Praze a začátek budování vlastní keramické dílny s manželem Janem.
1981 - Absolvování pedagogického minima pro mistry odborného výcviku. První výpal v rodinné dílně 16. listopadu, na pětadvacáté narozeniny.
1982 - Získání povolení k provozování vlastní keramické dílny a ukončení působení v podnikové keramické dílně.
1985 - Budování nového rodinného domu a keramické dílny.
1993 - Získání živnostenského oprávnění Alexandry Kaňovské.
1996 - Vznik výtvarného oboru ZUŠ Dubňany z iniciativy Alexandry Kaňovské.
2012 - Předání výuky výtvarného oboru dceři Lucii.
2013 - Udělení titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje.
2015 - Otevření Jizby Luhačovice, rodinné kavárny s vlastní keramikou.
2018 - Udělení titulu Nositel tradice lidového řemesla.
2026 - 70 let života, 50 let profesní práce s keramikou, 45 let od prvního výpalu ve vlastní dílně a 30 let výtvarného oboru ZUŠ Dubňany.
Další čtení a zajímavé odkazy
Články a medailony
-
Alexandra Kaňovská - medailon nositelky tradice lidového řemesla
-
Hodonínský deník - Tradiční habánskou keramikou fajáns předává starodávný odkaz novokřtěnců
Alexandra v televizních reportážích














